Zmluva Vynútená Trestným Činom v Občianskom Zákonníku: Komplexný Pohľad

Úvod

Tento článok sa zameriava na problematiku zmluvy vynútenej trestným činom v kontexte slovenského občianskeho zákonníka. Analyzuje relevantné právne predpisy, judikatúru a odborné názory, s cieľom poskytnúť komplexný pohľad na túto zložitú oblasť práva.

Rekodifikácia Súkromného Práva a Nový Občiansky Zákonník

V dôsledku nedávno nastalých udalostí predstavovaných politickými zmenami došlo k zásadným zlomom, kedy sa vtedajšie Československo rozdelilo, čo zapríčinilo zánik Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a vznik dvoch samostatných, vyspelých, sebe si kultúrou blízkych nástupníckych štátov, Českej republiky a Slovenskej republiky. Od 1. 1. 1993 sa tak obe krajiny stali samostatnými subjektmi medzinárodného práva a začali sa uberať vlastným smerom, a to ako v ekonomike, tak v politike, čo následne vyvolalo potreby zmien právnych úprav, kedy sa tu v čase začali premietať i požiadavky EÚ a ich ideí a legislatívnych výstupov, keď obe naše republiky začali aktívne pracovať na plnení kritérií daných pre prístup k EÚ. Dosavadné právne poriadky v oboch krajinách prestali zodpovedať praktickým potrebám spoločnosti a jej záujmom, keď boli mnohokrát ešte dotknuté patinou komunizmu. Víziou tu bolo v právnej oblasti nezaostať za ostatnými vyspelými európskymi štátmi a vytvoriť pokrokové kódexy zodpovedajúce potrebám súčasným s ohľadom na eurokonformné štandardy. Na základe uvedeného potom boli postupne započaté práce na rekodifikácii súkromného práva v oboch krajinách. S ohľadom na ďalšie faktory ovplyvňujúce danú problematiku je súčasný stav taký, že zásadná rekodifikácia súkromného práva hmotného prezatým prebehla masovo len v Českej republike (ďalej len ČR), keď toto si vyžiadalo i reflexiu do nejedného procesno-právneho predpisu, vo smere jeho novelizácie a poprípade i vytvorenie nových hmotno-právnych predpisov, kedy príkladom je Zákon o zvláštnych konaniach súdnych Zákon č. 292/3013 Sb., o zvláštnych konaniach súdnych vo znení neskorších predpisov pôsobiaci paralelne vedľa Občianskeho súdneho poriadku. Procesná stránka je v ČR ale stále vo fáze, kedy sa čaká na zásadné pretvorenie Občianskeho súdneho poriadku, kedy toto si prax jednoznačne vyžaduje. Rekodifikácia súkromného práva v ČR zapríčinila, že matéria rodinného práva (dříve samostatně upravena Zákonem o rodině i obchodního práva, dříve samostatně upravena Obchodním zákoníkem, byla soustředěna do NOZ, tedy na jedno místo v jednom uceleném kodexu, což lze hodnotit pozitivně, jelikož taková úprava se zdá být pro adresáty značně přehlednější, kdy je navíc oproštěna od dvojkolejnosti úprav. V soudobé podobě v NOZ často nalézáme prvky, které jsou nám známé již z dob působnosti ABGB Zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský - císařský patent vydán 1. června 1811, kdy toto jen svědčí o precizním propracování tehdejších právních norem založených na základě římského práva. První reflexe ABGB do právního řádu Československé republiky byla provedena recepčním zákonem č. Pokud se jedná o časové hledisko, pak samotný proces rekodifikace v ČR probíhal v dílčích etapách, ELIÁŠ, K. a kol. 2012. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2, s. 5 až 19 kdy podstatou v důsledku potřeb společnosti a politických potřeb bylo v roce 2007 osloveno na 40 expertů, kdy tito měli za úkol pokračovat na započaté práci týkající se přípravy nového kodexu. Důsledkem bylo zahájení legislativního procesu v roce 2008. V dubnu roku 2009 byl Legislativní radou vlády schválen návrh NOZ na jejím výjezdním zasedání, kdy toto se konalo v Justiční akademii v Kroměříži. Návrh prošel řadou úprav a byl mnohokrát připomínkován. Až v roce 2011 schválila vláda návrh NOZ, kdy tento byl současně předložen Poslanecké sněmovně ČR (dále jen PSČR). Téhož roku byl NOZ v měsíci listopadu PSČR schválen. Senátu byl předložen v lednu roku 2012 a v měsíci únoru téhož roku byl podepsán NOZ prezidentem. V březnu roku 2012 vyšel NOZ v částce 33 Sbírky zákonů, kdy jeho účinnost byla stanovena ke dni 1. 1. 1. Podstatou je NOZ vystavěn tak, že klade primární zřetel na člověka, jeho zájmy a svobodu, což se projevuje zejména v posílení ochrany osoby i osobnosti a souvisejících práv, a to jak za života, tak post mortis. Toto se projevuje nejen v důrazu kladeném na autonomii vůlí stran, kdy se zákon mimo kogentních ochranných pravidel a kogentních ustanovení týkajících se osobního stavu (věci statusové) snaží dát smluvním subjektům maximální volnost v právní seberealizaci poskytnutím maximálního dispozičního prostoru, ale také v ostatních částech NOZ, kdy příkladem je ochrana slabší strany v postavení spotřebitele či jména osoby a obdobně. Je pravdou, že takové pojetí je značně liberální, a že lidé v důsledků dob minulých na ně těžko přivykají tak, jak zákonodárce zamýšlel, což se v praxi projevuje mnohostí rozličných výkladů jednotlivých zákonných ustanovení tak, že je zapotřebí soudní ingerence k úpravě vzájemných práv a povinností ze vztahů plynoucích. S příchodem NOZ se objevily nové nebo znovuzavedené instituty a pojmosloví jako je svéprávnost (dříve způsobilost k právním úkonům, které bylo možno soudem pro trvalou duševní poruch a absolutní neschopnost činit právní úkony zbavit úplně), právní osobnost (dříve právní subjektivita), právní úkon byl nahrazen právním jednáním, mancipace nezletilého udělující možnost osobě starší 16 let za naplnění zákonných předpokladů nabýt plné svéprávnosti, závdavek, jistota, byl definován pojem podnikatel, a to včetně fikce podnikatele, přibyl institut přídatného spoluvlastnictví, institut svěřenský fond - zabývající se specifickým postavením vyčleněného majetku, jeho správou a určením, rodinný závod (kdy obecně ze zákona zmizel podnik), objevuje se pojem vlastník, kdy pojem majitel zůstal zakotven toliko v bankovním sektoru v souvislosti s majitelem účtu, zavedena byla dědická smlouva - jako nový dědický titul, v dědickém právu se dále změnila systematika dědických tříd (tyto byly rozšířeny), i možnosti pořízení závěti s úlevami, změnila se koncepce vnímání věci i zvířete, zvláštní postavení má pak i roj včel. Celkově ubylo mnoho formalistických ustanovení. Ve věci náhrady škody se objevil pojem věc zvláštní obliby, byla obnovena superficiální zásada, zavedena byla koncepce relativní platnosti právního jednání, byl zakotven další legální způsob zániku manželství v důsledku změny pohlaví, věcná břemena se opět klasicky dělí na reálná břemena a služebnosti, upravena byla i otázka důvěry v obsah zápisu ve veřejném rejstříku, ale také i otázka domněnek otcovství. NOZ v jádru obsahuje i některá raritní ustanovení, která v právních řádech okolních zemí běžně nenalézáme, kdy příkladem takového je institut práva nezbytné cesty, kterou zákonodárce systematicky neřadí k pozemkovým služebnostem, ale upravuje ji samostatně jako omezení vlastnického práva, ale tentokráte v soukromém zájmu, tedy zájmu jiného vlastníka jiné nemovité věci. ZUKLÍNOVÁ, M. 2014. Věcná práva v kostce. Praha: Linde Praha, a. s., 2014. 232 s. ISBN 978-80-7201946-5, s. 31 Pozitivně lze i hodnotit zakotvení možnosti vzniku služebnosti nezbytné cesty z titulu vydržení či pořízení pro případ smrti. HURDÍK, J. 2014. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. 311 s. ISBN 978-80-7380-495-4, s. V důsledku rekodifikace nastalo mnoho změn, na které si společnost musí pozvolna zvykat. Zásadně se také změnilo ustanovení o změně tabulkového vyčíslení ceny lidského života, kdy dneska již není paušálně dána hodnota 240 000,- Kč za ztrátu lidského života, ale postupuje se individuálně v každém případě jednotlivě s ohledem na všechny souvislé skutečnosti a fakta, kdy dnes není výjimkou, že náhrada za zmařený lidský život činí řádově miliony korun. Pokud se jedná o hodnocení rekodifikace, pak můžeme z vlastní praxe a poznatků z ní nabytých zastávat názor, že tato byla potřebnou a přínosnou, tedy že zajistila pro české soukromé právo posun a vylepšení právního prostředí, když byla lidem dána možnost maximální právní seberealizace. Zajisté se zavádění nového zákona nemohlo obejít bez komplikací, kdy tedy bylo zapotřebí, aby ve sporných otázkách podal správný výklad v souladu se smyslem zákona a záměrem zákonodárce soud. Tento proces však byl očekávaným, kdy v důsledku dlouhodobě zakořeněných návyků daných předešlou právní úpravou nebylo možno předpokládat přímou a bezkomplikovanou adaptaci nového zákona vystavěného na zcela novém druhu právního smýšlení. Nyní v současné době i s ohledem na množství přibývající judikatury nelze tvrdit, že by se rekodifikace nezdařila, když opak je pravdou. Uvedené však nepopírá, že se do nové právní úpravy vloudily chyby a mnohdy i vágnost a nejasnosti právních pojmů či parciálních formulací, kdy s touto je zapotřebí se vypořádat buď pomocí sjednocující judikatury, nebo samotnou změnou zákona prostřednictvím novel. Pravdou také ale je, že NOZ dává lidem svobodu se vázat tak, jak jim to vyhovuje, což však ruku v ruce znamená, že je právě na lidech, aby byli v právním styku stále více informovanější, znalejší a v neposlední řadě obezřetelnější. To ovšem za předpokladu dodržení základních pravidel tkvících v neobcházení zákona při jeho výkladu ve smyslu mu daným zákonodárcem, ve ctění dobrých mravů i pravidel určených pro veřejný pořádek. To vše podtrženo zákonem uloženou povinností zachovávat v právním styku poctivost, kdy opak nepožívá právní ochrany. Zde je nutné poznamenat, že i NOZ v základních ustanoveních konstatuje, že každý má právo brát se o vlastní štěstí, to ovšem tak, aby nezpůsobil újmu jiným. Zde je tedy vždy zapotřebí vycházet z testu proporcionality. Srovnej § 3 odst. Dále je také z NOZ patrno, že stále platí zásada pacta sunt servanda a že bdělým náležejí práva. S touto otázkou a otázkou právní gramotnosti jednotlivce je pak i spojena další pravidlo NOZ, kdy toto bylo zakotveno v podobě vyvratitelné právní domněnky, a to sice tak, že se má zato, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka, a tedy i schopnost jej takto užívat, kdy toto pak z dikce zákona od osoby může každý právem očekávat. K § 4 odst. 1 NOZ srovnej: LAVICKÝ, P. a kol. 2014. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck 2014. 2400 s. Závěrem zde lze konstatovat s ohledem na skutečnost, že v rámci občanského práva jsou si subjekty relativně rovny, kdy tedy nepřísluší žádnému z nich jinému něco uložit ve formě povinnosti, že právo jednoho končí tam, kde naráží na stejně silné právo jiného, kdy určení této hranice nebývá v praxi lehkým úkolem a mnohdy je tedy i přes jasnou formulaci zákona nutné spoléhat na ingerenci soudní moci. Jelikož se však jedná z dlouhočasového hlediska o úpravu značně mladou, pak se jeví logickým, když tuto bylo nejprve zapotřebí do právního prostředí uvést, že až s odstupem času bude tuto možno objektivně hodnotit a případně přizpůsobovat na základě poznatkov nabytých zo samotnej aplikačnej praxe.

Zmluva Vynútená Trestným Činom a Občiansky Zákonník

Zmluva vynútená trestným činom predstavuje právny problém, ktorý spadá do oblasti občianskeho práva, konkrétne do problematiky platnosti právnych úkonov. Ak je zmluva uzavretá pod nátlakom, ktorý napĺňa znaky trestného činu, napríklad vydierania (§ 189 Trestného zákona), vzniká otázka, či je takáto zmluva platná, alebo nie.

Neplatnosť Právneho Úkonu

Občiansky zákonník upravuje dôvody neplatnosti právnych úkonov. Jedným z týchto dôvodov je aj nátlak. Ak je právny úkon urobený pod nátlakom, ktorý je protiprávny, je takýto právny úkon neplatný. To znamená, že zmluva vynútená trestným činom je od začiatku neplatná a nespôsobuje žiadne právne následky.

Vydieranie a Zmluva

Vydieranie je trestný čin, ktorý spočíva v tom, že páchateľ núti inú osobu, aby niečo konala, opomenula alebo trpela, a to pod hrozbou násilia alebo inej ťažkej ujmy. Ak je zmluva uzavretá v dôsledku vydierania, je takáto zmluva neplatná.

Prečítajte si tiež: Vzor zmluvy o príspevku

Príklad Zmluvy Vynútenej Trestným Činom

Predstavme si situáciu, že osoba A vydiera osobu B, aby s ňou uzavrela zmluvu o predaji nehnuteľnosti za nevýhodných podmienok. Ak osoba B uzavrie zmluvu pod nátlakom vydierania, je takáto zmluva neplatná. Osoba B sa môže domáhať určenia neplatnosti zmluvy na súde.

Dôsledky Neplatnosti Zmluvy

Ak je zmluva vyhlásená za neplatnú, strany sú povinné vrátiť si všetko, čo si na základe zmluvy poskytli. V prípade zmluvy o predaji nehnuteľnosti to znamená, že osoba A je povinná vrátiť nehnuteľnosť osobe B a osoba B je povinná vrátiť kúpnu cenu osobe A.

Ochrana Dobrej Viery

Občiansky zákonník chráni aj dobrú vieru tretích osôb. Ak tretia osoba nadobudne právo od osoby, ktorá uzavrela zmluvu vynútenú trestným činom, a táto tretia osoba bola v dobrej viere, že zmluva je platná, môže byť jej právo chránené.

Zmeny Týkajúce sa Svojprávnosti

Zmeny týkajúce sa svojprávnosti - tu podstatou je zákonné ustanovenie predstavujúce možnosť zásahu do garantovaných slobôd človeka, in concreto pak do sloboda voľne a slobodne rozhodovať o vlastnom právnom postavení a nedotknuteľnosti človeka, u ktorého sa presumuje, že tento je obdarený rozumom a svedomím. Problematika je v NOZ zakotvená v § 55 a násl., kedy zásadným je, že k takovému obmedzeniu môže dôjsť pouze na základe súdneho rozhodnutia, a to za predpokladu naplnenia zákonných požiadavkov. Jedná sa o prostriedok riešenia ultima ratio, ku kterému sa pristupuje není-li možno použiť miernejšie opatrenie za predpokladu, že zásah je vo prospech človeka. Mezi ďalšie podmienky patrí i skutočnosť, že osobe, jejíž svojprávnosť má byť obmedzená musí byť pre toto konanie ustanovený opatrovník, a že túto osobu musí súd osobne (najčastejšie prostredníctvom asistenta sudca) zhliadnuť (je-li v detenčnom či obdobnom zariadení, tak na mieste samém) a musí uložiť znalci v oboru príslušnej zdravotnej vedy vypracovanie znaleckého posudku, kedy tento je zásadným podkladom pre vydanie súdneho rozhodnutia. Proces je v praxi veľmi nákladný a zdĺhavý, znalcov je málo, konanie si vyžaduje rýchlosť a pečlivosť, kedy naviac musí byť z podstaty šetrená osobnosť dotknutého človeka. Doba 5 rokov sa nezdá byť neprimeranou, keď i iné európske krajiny ako napríklad Francúzsko či na opačnej strane Maďarsko majú s ohľadom na výsledky dosavadnej praxe a potrieb spoločnosti a štátu v danej veci dobu tiež 5 rokov. Samotné konanie je veľmi finančne náročné, čo zaťažuje štát, a tiež časovo náročné, keď súd musí posudzovať každú vec individuálne, zdržanlivo s ohľadom na jedinečnosť osobnosti každého človeka, zistiť všetky právne významné okolnosti umožňujúce prezkúmateľnosť rozhodnutia a tiež sa vyporiadať s otázkou zistenia, zda osobe, které sa konanie týka, hrozí faktická ujma vedúca k obmedzeniu jej svojprávnosti, anebo je-li tu na tomto obmedzení verejný záujem, jelikož ak ujma nehrozí, pak súd k obmedzení akožto prostriedku krajného riešenia vešměs nepristúpi a dotknutej osobe pouze ustaví opatrovníka, čo je miernejšie a menej obmedzujúce opatrenie, kedy toto je činené najmä s ohľadom na existenciu medzinárodných záväzkov se problematikou zaoberajúcich (Úmluva o právach osôb se zdravotním postihnutím CRPD, najmä článok 12 bod 4). Zásadnú rolu pre rozhodovaciu prax, kedy táto by…

Prečítajte si tiež: Pracovná zmluva opatrovateľky v Belgicku

Prečítajte si tiež: Dôležité aspekty zmluvy o sociálnej službe

tags: #zmluva #vynútená #trestným #činom #občiansky #zákonník