Porovnanie dôchodkových systémov v Česko-Slovensku a súčasnosti

Úvod

Dôchodkový systém je komplexná téma, ktorá sa dotýka každého občana. Vzhľadom na demografické zmeny a starnutie populácie je dôležité sa touto problematikou zaoberať a hľadať udržateľné riešenia pre zabezpečenie dôstojného života v starobe. Tento článok sa zameriava na porovnanie dôchodkových systémov v bývalom Česko-Slovensku a súčasnosti, pričom zohľadňuje historické, sociálne a ekonomické faktory, ktoré ovplyvňujú ich fungovanie.

Vývoj rodiny a jej vplyv na dôchodkové zabezpečenie

Tradičná vs. Moderná spoločnosť

Vývoj spoločnosti mal zásadný vplyv na postavenie a funkciu rodiny, čo sa následne odrazilo aj na spôsobe zabezpečenia na starobu. V tradičnej spoločnosti, charakteristickej veľkou mezigeneračnou rodinou žijúcou pospolu, bolo zabezpečenie na starobu prirodzenou súčasťou rodinného života. Úcta k tradičným hodnotám a autoritám zabezpečovala, že starší členovia rodiny boli ošetrovaní a podporovaní mladšími generáciami.

V modernej, industriálnej spoločnosti sa vývoj posunul k nukleárnej manželskej rodine a spoločnosť sa stala orientovanou na pracovný výkon a profesionalizáciu. Tento posun viedol k atomizácii rodiny a v postindustriálnej fáze aj k novým formám spolužitia, ako sú nesezdané partnerstvá a život jednotlivcov.

Mezigeneračná solidarita v Česko-Slovensku

V medzivojnovom období bolo pre Československo typické súžitie troch generácií v jednej rodine, kde zabezpečenie na starobu bolo jednou z hlavných funkcií rodiny. V tradičnej patriarchálnej rodine otec zabezpečoval obživu, matka sa starala o deti a prarodičov, ktorí sa podľa svojich možností podieľali na hospodárskom živote rodiny.

Poválečná proměna společenského a hospodářského života, vedoucí mj. k pracovnímu zapojení žen, měla za následek mezigenerační dezintegraci rodiny. Střední aktivní generace, zahrnující nejen otce, ale i matku, která nově mohla chodit do práce a být ekonomicky aktivní se osamostatňuje. Péče o děti byla převzata státem v institucionální podobě jeslí a jinými předškolními zařízeními. Péče o neaktivní generaci převzaly méně osobní státem spravované domovy důchodců a léčebny dlouhodobě nemocných (Mlčoch 2014, s. Odklon od mezigenerační solidarity měl za následek další změny sociálního chování, jehož důsledkem byla a je demografická imploze, klesající porodnost, která nestačí ani na prostou reprodukci (Mlčoch 2014, s. 38). Vliv společenských změn na rodinu probíhá několik generací, ale teprve v současnosti si vynutily změnu typu rodiny. Velká multigenerační rodina přestala být funkční a došlo k jejímu rozštěpení tzv. atomizací, a to nejen mezigeneračně, funkčně, ale mnohdy migračně (Sak et al. 2012, s. 111). Podobu současné rodiny umocnila industrializace, sekularizace, modernizace a s ní spojená urbanizace, při které vznikaly malometrážní byty a jednogenerační domy, ve kterých se nepočítá s mnohočlennou rodinou, natož s mezigeneračním soužitím (Sak et al. 2012, s. 111).

Prečítajte si tiež: Všetko o spojenom dôchodku

Sendvičová generácia

Stále sa posunujúca hranica dôchodkového veku, zmena postavenia žien v spoločnosti a ekonomické zmeny viedli k vytvoreniu sociálnej skupiny tzv. "sendvičovej generácie". Jedná sa o osoby, ktoré sú obklopené rodinnými záväzkami, chodia do zamestnania a starajú sa o deti a starších rodičov alebo prarodičov. Sendvičovú generáciu reprezentujú väčšinou ženy v rolách dcér, snach a manželiek, ktoré sa v priemere 30 hodín týždenne starajú o chorého a k tomu chodia do práce.

Neformálna starostlivosť a jej význam

Poptávka po neformální péči vzrůstá přímo úměrně s demografickým stárnutím obyvatelstva. Podíl poskytování neformální péče v České republice zaujímá přední místa mezi evropskými zeměmi (Tisková zpráva MPSV, 12/2015), přestože systémem podpory a návaznosti zdravotně sociálních služeb patří spíše mezi méně rozvinuté, podobně jako v dalších zemích střední a východní Evropy. Na rozdíl od zemí jižní Evropy zde není rozšířená nabídka služeb soukromého charakteru. (Klímová Chaloupková 2013, s. 113). Možnosti a „vůle“ poskytovat neformální ošetřovatelskou péči v rodině se v čase vyvíjí a proměňuje, tak jak se společnost pozvolna vyvíjí, když do horizontální časové osy vertikálně vstupují různé historické události dané doby, které způsobují transformaci celé společnosti skrze reakce a mutace ve všech jejích sektorech.

V Národní zprávě zdravotní a dlouhodobé péče v České republice je uvedeno, že téměř 80% péče o staré osoby je poskytována rodinou, a to v průměru 4 až 5 let. Laické pečovatele tvoří v 64% ženy a 36% muži, z nichž 80 % je zaměstnaných na plný úvazek. O závislé osoby pečují jejich dospělé děti v 53%, manželky ve 21%, příbuzní v 10% a rodinní známí v 16%. Zpráva také uvádí, že probíhající sociální transformace ovlivněná změnou socioekonomickou situací rodin v důsledku vysoké nezaměstnanosti, dojížděním za prací v kombinaci s nedostatkem a vysokou cenou bydlení má za následek mj. zvyšující se počet členů rodin, které jsou ochotny a umějí se postarat o závislého člena rodiny (Peliminary…2005, s. 3-4). Takovéto pečující osoby mají plno funkcí, zajišťují chod domácnosti a s tím spojených povinností. Poskytují osobní péči a asistenci umírajícímu v oblastech každodenních činností, monitorují a zajišťují zvládání doprovodných symptomů při umírání jako je bolest, poruchy dýchání, zvracení, zácpa, poruchy příjmu potravy a plno jiných doprovodných symptomů vázaných na dané onemocnění a konkrétní situaci. Poskytují umírajícímu emocionální a sociální oporu, jsou jeho mluvčím a obhájcem v důležitých rozhodnutích. Také jsou hlavním koordinátorem péče u umírajícího. Nad tento rámec mají plno dalších povinností plynoucí z jejich role v rodině a v práci. Jen obtížně se všechny tyto povinnosti dají skloubit s pracovním, osobním životem a sebesatisfakcí, neboť fakticky pracující každý den v týdnu, zpravidla na dvě směny. Následkem takovéhoto vysokého pracovního nasazení s nejasnou dobou trvání, bez možnosti řádného odpočinku, dochází k rozvoji zdravotních, psychických a sociálních problémů (Stajduhar 2013, s. národní strategii, definování potřeb pečujících a podpůrné služby pro ně (Austrálie, Velká Británie, USA). Pokud bychom analyzovali situaci na základě oblastí jmenovaných ve zprávě OECD 2005, musíme konstatovat, že Česká republika prozatím nemá žádnou jednotnou národní strategii na podporu domácích/ rodinných pečujících. Existence osoby akceptující roli rodinného pečovatele je základní podmínkou k převzetí této osoby do domácí péče. Tato osoba přebírá odpovědnost za kontinuální pečovatelskou službu u nemocného a poskytuje mu fyzickou, sociálnu, psychologickú a/nebo spirituálnu pomoc. Rodinní pečovatelé většinou nemají předchozí zkušenosti s péčí o pacienta v terminálním stádiu nemoci (de facto umírajícího pacienta). Na zdravotnických profesionálech je, aby svým přístupem dokázali pomoci nejen pacientu, ale i rodině jak nejlépe zvládnout péči v domácím prostředí. Přestože rodinný pečující poskytuje laickou ošetřovatelskou péči, je nezanedbatelným a především rovnocenným partnerem zdravotnickým profesionálům, kteří se aktivně podílejí na péči u nemocného (Hudson et al., 2012, s. 1, s.

Možnosti podpory pre pečujúcich

V České republice lze za jistých okolností čerpat benefity v podobě respitních služeb ve formě tzv. odlehčovací služby zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy tato možnost je ale omezena několika významnými faktory. V prvé řadě není nijak garantována jejich místní dostupnost. Podle registru poskytovatelů sociálních služeb bylo ke dni 31. 12. 2015 v České republice registrováno celkem 293 odlehčovacích služeb, z toho pak 92 v terénní formě. Vezmeme-li v úvahu, že jeden poskytovatel má zpravidla zaregistrováno více forem poskytovaných služeb, je reálný počet poskytovatelů o dost nižší, než celkový počet registrovaných služeb. Tuto situaci lze částečně řešit poskytnutím sociální dávky - příspěvku na péči v režimu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Příspěvek na péči je pak přiznáván na základě žádosti ve správním řízení. Problém tak může být i v době jeho vyřízení, která tvá několik měsíců a jeho posouzení spadá do kompetence sociálních pracovníků bez patřičného vzdělání ve zdravotní oblasti. U osob terminálně nemocných se může stát a také se stává, že příspěvek není vyplacen, neboť řízení schvalovacího procesu je zastaveno pro úmrtí závislé osoby. Jediným nárokovým „benefitem“ je tak pro pečující osoby „ošetřovné“ a zápočet důchodu. Podle § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jsou důchodového pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu. Reálný prospěch ze zápočtu důchodu tak s ohledem na výši vyměřovacího základu mají osoby v předdůchodovém věku, jsou-li nezaměstnané. Zaměstnané osoby (případně osoby ve služebním poměru) mohou v omezené míře mít profit z tzv. ošetřovného. Nárok na ošetřovné má podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), zaměstnanec při ošetřování nemocného dítěte ve věku do 10 let, a při ošetřování osoby starší 10 let, jejíž zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou. Ošetřovné náleží po dobu prvních 9 kalendářních dnů potřeby ošetřování, osamělým zaměstnancům po dobu prvních 16 kalendářních dnů potřeby ošetřování. Předpokládá se, že tato doba je přiměřeně dlouhá k tomu, aby si zaměstnanec zajistil ošetřování v dalším období, pokud potřeba ošetřování je delší, než doba, po kterou je nárok na ošetřovné. V prosinci 2015 pak Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo záměr vypracovat legislativní návrh zákona na zavedení pečovatelského volna a dlouhodobého ošetřovného (Tisková zpráva MPSV z 11. 12. 2015). Jeho cílem je pro zaměstnané osoby získat nárok na pracovní volno na dobu péče a pomoci a současně obdržet přiměřenou náhradu za ztrátu příjmu z výdělečné činnosti, která musela být z důvodu potřeby péče o blízkou osobu přerušena. Možnost střídat poskytování péče a pomoci po přechodnou dobu s následným návratem k ekonomické aktivitě je proto klíčová pro zachování životní úrovně pečujících osob, pro podporu jejich rozhodnutí pečovat, i pro udržení úrovně zaměstnanosti v situaci demografického stárnutí obyvatelstva. Jedná se prozatím o pracovní záměr ve fázi vypracování hodnocení dopadů regulace tzv. RIA (Regulatory Impact Assessment), kdy dokument byl zatím r…

Dôchodková reforma a jej piliere

Češi si od ledna pomalu zvykají na 2. pilíř důchodové reformy. Lidé starší 35 let se mají rozhodnout do konce června, jestli do něj vstoupí. Slováci jej znají už osm let. Jejich zkušenosti potvrzují, že 2. pilíř není univerzální recept na skvělý penzijní systém. Nutí ale lidi přemýšlet o tom, jak se zabezpečit na stáří. Navzdory politikům, kteří reformu mění každých pár let.„Ano, spořím si ve druhém pilíři. Tehdy jsem se rozhodla, že půjdu do obou dvou, protože jsem byla v tom věku, který je ještě v pořádku, abych šla do obou dvou. A už se mi to teď nechce řešit, doufám, že už nebudu muset zas studovat nějaké záležitosti,“ říká o penzijním systému jedna z obyvatelek Slovenska a dodává: „A doufám, že až budu důchod pobírat, tak na něj budou peníze. A doufám, že už se konečně přiměji k tomu, abych začala šetřit i v tom třetím pilíři.“ Zvenčí je těžké se v pilířích vyznat, Slováci už ale většinou vědí, o čem je řeč. 1,4 milionu obyvatel totiž momentálně kromě státního penzijního systému posílá část peněz na důchod i do druhého pilíře. Tedy důchodovým správcovským společnostem, které mají jejich peníze zhodnocovat. Premiér Robert Fico dlouhodobě 2. pilíř kritizuje. Peníze v něm prý ztrácejí hodnotu. „Jednoduše druhý pilíř nevynáší ani tolik, kolik je inflace. A když odečteme inflaci, zjistíme, že ty peníze tam jsou znehodnocené skoro o 12 procent v porovnání s tím, kolik peněz tam lidé za dané období dali,“ nechal se slyšet. Tyto premiérovy námitky ale zpochybňuje analytik bratislavského institutu INESS Radovan Ďurana. „Člověk s nadprůměrnými příjmy přišel v průběhu tří let o 20 procent svého státního důchodu různými reformami. Takže tam se též nedá hovořit o nějaké garanci a stabilitě,“ tvrdí. Pilíř se už několikrát otevřel Slovenská vláda chce každopádně co nejvíc lidí z 2. pilíře odlákat, aby více peněz mířilo do státního systému důchodového spoření, který má už dnes citelný deficit. Proto už Ficův kabinet v minulosti třikrát 2. pilíř takzvaně otevřel. Několik měsíců tak lidé mohli z uzavřeného systému vystoupit, pokud během let zjistili, že pro ně spoření v 2. pilíři není výhodné, třeba kvůli vyššímu věku. Analytici ale kroky vlády zpochybňují jako krátkozraké. 2. pilíř podle nich potřebuje desítky let, aby se osvědčil, a oslabovat ho znamená snižovat šanci na důstojné důchody příštím generacím. Za posledních 8 let prošel 2. pilíř řadou změn. Analytik Ďurana v tom vidí zbytečný chaos. „Nejlepší radu, kterou můžeme občanům dát, je nespoléhat se na státem organizované zabezpečení, ale šetřit si ještě svojí cestou. Buď pod matraci, nebo investováním do jiných aktiv,“ říká. Druhý pilíř je na Slovensku závislý na tom, kdo zrovna vládne. Zavedla ho kdysi pravicová vláda Mikuláše Dzurindy, naopak Robert Fico už několik let pokračuje v jeho demontáži.Český rozhlas, 31.1.

Prečítajte si tiež: Poberanie dôchodku z ČR

Starnutie populácie a nezamestnanosť starších osôb

Kdo dosáhne padesátky, jako by se ocitl v zakleté pavučině „kmetství“. Potvrzují to poslední údaje o nezaměstnanosti, kdy 46,5 procenta uchazečů ve věku více než padesát let zůstává v evidenci pracovních úřadů déle než rok. Pro srovnání, z řad mladých do 29 let je to jen 19 procent uchazečů. Čím to, že se padesátníci zdají zaměstnavatelům nepoužitelní? Co to znamená v době, kdy populace stárne a časem se, přes všechny proklamace současné vlády, věk odchodu do důchodu bude posouvat? Jak neudržitelnou situaci změnit? A hlavně - co by pro to mohli udělat sami padesátníci a padesátnice? O tom všem v novém dílu podcastu Generační konflikt mluvíme s analytičkou Julií Hrstkovou.

Štátny dlh a jeho vplyv na dôchodkový systém

Česká republika se od počátku roku do konce června zadlužila o dalších více než 136 miliard. Aktuální výše dluhu a jeho podíl na HDP je však jen jedním ukazatelem kondice toho kterého státu. Za pozornost nepochybně ale také stojí, jak vypadá situace českého dluhu ve srovnání s dalšími státy Evropské unie a jaké jsou trendy ve vývoji státních dluhů evropských zemí. Zadlužení České republiky se pohybuje přibližně na polovině průměru Evropské unie, který činí cca 87 procent HDP, což je výrazně výše, než připouštěla Maastrichtská kritéria. O aktuální výši státního dluhu můžeme tedy říci, že jsme na tom velmi dobře. Jediné ze „starých“ států EU, které mají nižší dluh než ČR, jsou jen Švédsko a Lucembursko. I tak nás ale obhospodařování státního dluhu, tedy platba úroků, stála v roce 2011 55,6 miliardy, tedy asi 5,5 procenta příjmů. Pokud se však podíváme na meziroční změnu dluhu, tak dluh České republiky za rok 2011 stoupl o 3,1 procenta HDP, což je sice hluboko za matadory tohoto kritéria, tedy Irskem, Řeckem, Portugalskem a Španělskem, ale stále je poměrně vysoká. Graf: Změna státního dluhu za rok 2011 (v % HDP) Zdroj: Eurostat Existuje riziko, že letošní deficit bude vyšší než plánovaných 105 miliard, neboť se ani přes rozsáhlá protiopatření nenaplnily předpoklady ministerstva financí o hospodářském růstu. Dalšími významnými faktory jsou struktura dluhu dle vlastnictví a měny. Dluh České republiky je téměř ze tří čtvrtin vlastněn domácími rezidenty, což patří k nadprůměru Evropské unie. To nám dává lepší pozici při vyjednávání s věřiteli. Vyšší podíl domácího dluhu rovněž snižuje volatilitu kreditní marže a nákladů na obsluhu dluhu. Česká republika se nemusí tedy panicky bát zadlužení, se státním dluhem je však třeba postupovat velmi obezřetně, stejně jako s nabitou zbraní. Je nezbytné hledat taková opatření, která nebudou hospodářství země ovlivňovat výrazně negativně, jako bylo například poslední zvýšení DPH, které nepřineslo kýžený efekt a daňový výběr byl nakonec nižší než v předchozím roce. Další zvýšení DPH na 15 a 21 procent pravděpodobně přinese opakování této situace. Ať tak, či onak, zvyšování DPH je stále lepším nástrojem ke zvyšování příjmů státu než růst přímých daní. Stát by se měl na příjmové straně rozpočtu spíše zabývat podporou podnikání. Tato podpora by neměla mít formu přímých subvencí, ale odstranění zbytečných překážek. Těmi jsou podle projektu Doing business, který vede International Financial Corporation pod Světovou bankou, především zakládání nových firem. Zde se Česká republika umístila na 138. místě ze 183 sledovaných zemí. Největším problémem českého státního rozpočtu je však strana výdajů, která roste vysokým tempem, a jeho struktura. Téměř tři čtvrtiny výdajů státního rozpočtu představují mandatorní výdaje. Kvůli stárnutí populace se navíc budou tyto výdaje především na důchody a podobné platby zvyšovat, zatímco se bude snižovat výběr příjmů ze zmenšující se aktivní populace. Je tedy třeba pokračovat v penzijních reformách a následně je neoslabovat (případ Slovenska a Polska), nebo je dokonce rušit (případ Maďarska). Neřešení penzí může vyústit v situaci, kdy státní důchody nebudou stačit ani na pokrytí základních potřeb. Problematické je i zadávání veřejných zakázek, které je tradičním podhoubím korupce. Je mnoho případů, kdy drahá zakázka nevyhovuje ani jejímu zadavateli. Příkladem je nákup letounů CASA, o které česká armáda ani nestála. Jiným příkladem jsou i zbytečné nákupy špičkového nemocničního vybavení, které nakonec není ani řádně využíváno. Snížení přerozdělování zdrojů by nepochybně mělo za následek zvýšení růstového potenciálu české ekonomiky. Vojtěch Železný, Conseq Investment Management, a. s.

Zabezpečenie na starobu - individuálna zodpovednosť

Prihlásiť sa Najlepšiu radu, ktorú môžeme dať občanom je nespoliehať sa na štátom organizované zabezpečenie, ale šetriť si ešte svojou cestou. Buď pod matracom, alebo investovaním do iných aktív, vysvetľoval Radovan Ďurana z INESS pre Český rozhlas dňa 31.1. 2013.

Prečítajte si tiež: Českí herci a invalidný vozík

tags: #česko #slovenský #důchod #srovnání