Metelesku Blesku: Právny spor o hlášku z kultového filmu Marečku, podejte mi pero

Úvod

Kultová československá komédia Marečku, podejte mi pero, plná nezabudnuteľných hlášok, sa stala súčasťou našej kultúry. Avšak, použitie jednej z týchto hlášok v politickej kampani vyvolalo právny spor. Scenárista filmu, Zdeněk Svěrák, zvažoval žalobu pre použitie výrazu "metelesku blesku" v predvolebnej piesni. Tento článok sa zaoberá dôvodmi sporu, kontextom použitia hlášky a širším významom tohto prípadu pre autorské práva a kultúrne dedičstvo.

Použitie hlášky "Metelesku Blesku" v predvolebnej kampani

V predvolebnej kampani politickej strany Hlavu vzhůru pred voľbami do Poslaneckej snemovne v roku 2013 sa objavil slogan "Metelesku blesku, pojďme pomoct Česku". Táto hláška, známa z filmu Marečku, podejte mi pero, bola použitá bez povolenia autora scenára, Zdeňka Svěráka. Scenárista Zdeněk Svěrák riešil v týchto dňoch nepríjemnú záležitosť. V predvolebnej piesni Jany Bobšíkovej a jej strany s názvom Hlavu vzhůru sa totiž objavila známa hláška z kultového filmu Marečku, podejte mi pero. Výraz „metelesku blesku“ bol použitý nasledovne: „metelesku blesku, pojďme pomoct česku“. Autorovi scenáru komédie sa nepáči, že toto slovné spojenie bolo použité bez jeho dovolenia.

Reakcia Zdeňka Svěráka a právne kroky

Zdeněk Svěrák bol použitím hlášky vo volebnej kampani rozhorčený. Scenárista Zděnek Svěrák zúril, pretože Jana Bobošíková použila hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero vo svojej predvolebnej kampani. Jeho advokát začal pripravovať žalobu na autora textu propagačnej skladby. „Robí, čo môže, aby sa z toho nejako dostal. Autor textu piesne Tomáš Úlehla sa bránil tvrdením, že spomínané spojenie už dávno patrí k ľudovým slovným hračkám. „Metelsku blesku mám zaužívané už od detstva.

Argumentácia autora textu piesne

Autor textu piesne, Tomáš Úlehla, argumentoval, že spojenie "metelesku blesku" je už dávno súčasťou ľudovej slovesnosti a bežne sa používa. Poukazoval na to, že výraz používa od detstva a vníma ho ako ľudovú slovnú hračku. Autor však mal námitky, že rým pochádza z Moravy alebo sa objevily i názory, že výraz pochází z estonštiny. Po prověřování se zjistilo, že výraz nepochází z moravštiny ani z estonštiny.

Vyriešenie sporu a odškodnenie

Ešte pred podaním Svěrákovej žaloby politické uskupenie Hlavu vzhůru poslalo na účet Centra Paraple čiastku 30 tisíc Kč ako ospravedlnenie. Politické uskupení nakonec jako omluvu poslalo ještě před podáním Svěrákovy žaloby na účet Centra Paraple částku 30 tisíc Kč. Tým sa spor urovnal a k súdnemu konaniu nedošlo.

Prečítajte si tiež: Právne aspekty rodičovského príspevku

Kontext vzniku filmu Marečku, podejte mi pero

Pôvodný scenár vznikol na popud baviča Antonína „Strýčka“ Jedličky, ktorý si chcel zahrať hlavnú úlohu vo filme. Ovšem když text po mnoha peripetiích a úpravách doputoval do rukou režiséra Oldřicha Lipského, ten souhlasil, že snímek natočí, ovšem za dvou podmínek: že se scénář ještě znovu zgruntu přepracuje a přidají se do něj písničky (to obstaral Zdeněk Svěrák)… a že ve filmu nebude Strýček Jedlička. První snímek, v němž se prosadil jako autor filmové hudby Jaroslav Uhlíř - na doporučení Zdeňka Svěráka. Protože Smoljak měl ambice režírovat film, ale na Barrandově mu jej bez předchozích zkušenosti nesvěřili, vznikl z pera Svěráka scénář k tomuto filmu, který mu otevřel cestu k režii.

Herecké obsadenie a recenzie

Jan Kliment ve své recenzi, otištěné v Rudém právu 1. 9. 1976, mimo jiné napsal: "Režisér O. Lipský obsadil svůj film herecky tak, že už toto obsazení samo hovoří o úspěšné veselohře. Jiří Sovák jako mistr Kroupa je neodolatelný. Věříme mu jak jeho starosti se školou, tak se synem, věříme mu prostě na slovo. (…) Šplhouna Hujera představuje Václav Lohniský a také on tvoří svou postavu dokonale. (…) V onom hereckém koncertu zaznívá trochu falešnou tóninou zcela odlišný herecký naturel obou autorů komedie L. Smoljaka a Z. Svěráka, kteří si zahráli nevelké role v kolektivu žáků. Jejich herecké umění se natolik odlišuje od realistického projevu všech ostatních, že se od něho trochu až odráží a vytváří ve filmu nesourodou novou rovinu, zaznívá jiným zvukem. Už ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje si oba autoři sami zahráli nevelké role. Tam se to při dost speciálním humoru celého filmu odlišilo méně.

Inšpirácia postavami a prostredím

Tak jako mnoho postav z tohoto filmu má i Hliník svůj skutečný předobraz. Když Zdeněk Svěrák začínal studium gymnázia, byl do jeho třídy zapsán jakýsi Oliverius, kterého však studenti nikdy nepoznali, protože se údajně odstěhoval. Město Humpolec, do kterého se ve filmu odstěhoval Hliník, zvolili scénáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak proto, že scénář psali na chalupě blízko tohoto města. Postava žiaka, ktorý môže odpovedať iba vtedy, keď chodí, je vytvorená podľa bývalého spolužiaka Zdenka Svěráka zo študentských čias - Františka Sviatka. Autori Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák zužitkovali príhody, ktoré zažili práve ako pedagógovia. Žiak Mareček vyrušoval a hneval, preto ho raz potrestal Zdeněk Svěrák výchovným pohlavkom. A za trest ho nezapísal do triednej knihy, ale do filmového titulu.

Obsadenie Jiřího Sováka a rodinné väzby

Již při psaní scénáře měli autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák jasno, že Kroupu staršího bude hrát Jiří Sovák. Jeho postava mu tedy byla napsána přímo na míru. Jiří Schmitzer, ktorý hrá vo filme syna Jiřího Sováka, je aj v skutočnosti jeho synom. Nejde o náhodu, ale o požiadavku scenáristov Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, ktorí chceli, aby sa vo filme objavilo skutočné duo otca so synom. Režisér Oldřich Lipský im v tomto rád vyhovel.

Zásahy do scenára a kritika

Autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák museli zkrátit scény ve škole a rozšířit ty v továrně. Stejně tak museli zkrátit projev ředitele školy k rodičům. Členům komise se zdál projev vzhledem k postavení ředitele příliš nereálný. Výňatek z recenze Jana Klimenta v Rudém právu (16. 9. 1976): "Autoři prý nechtěli bičovat své postavy. Snažili se prý navodit porozumění mezi lidmi. Nechtěli prý dělat satiru. Škoda. Tyhle nelidské maloměšťácké vlastnosti si právě o satiru přímo říkaly. Při posuzování takových chrakterových slabin se shovívavostí těžko vystačit. Tak vyšel nakonec film, který dospívá místy až k nihilismu. Vane z něho nikoli veselost, ale hořkost, až beznaděj. Rozhodně nedosahuje například ironického pohledu Papouškových filmů o rodině Homolkových. Při realizaci se zkušený a talentovaný režisér Jiří Menzel dopustil chyby. Postavy dvou hrdinů filmu (Lavičky a Zvona) obsadil samotnými autory Z. Svěrákem a L. Smoljakem. Jejich osobité herectví stojí ve filmu v kontrastu proti realistickému umění Josefa Kemra v roli starého Komárka a velký umělec oba nadšence přehrává ve všech směrech. Tak se - ostatně docela právem - stává děda Komárek skutečným hrdinou filmu…

Prečítajte si tiež: Žaloba: Nesprávny Nárok

Legendárna hláška "Chčije a chčije"

Legendárna hláška, kde malý chlapec Petr (Martin Hradilek) opakuje „chčije a chčije“ vznikla tak, že vtedy malý syn Zdeňka Svěráka (Oldřich Lavička) Jan Svěrák opakoval tieto slová po skutočnom majiteľovi chalupy, ktorý komentoval dážď. Pôvodne chalupa dedka Komárka (Josef Kemr) mala byť chalupa Zdeňka Svěráka (Oldřich Lavička), ktorá bola v okolí vrchu Melechov u Ledče nad Sázavou. Ale kameraman snímky Jaromír Šofr s touto voľbou nesúhlasil a chcel pre natáčanie vybrať iný objekt. Údajne preto, že na Svěrákovu chalupu svietilo slnko len niekoľko hodín denne a čas na natáčanie by tak bol veľmi obmedzený. Načo herec reagoval slovami: „Hlavný dôvod ale bol ten, že filmová chalupa, kde sa napokon natáčalo, bola blízko jeho chalupy,“ smial sa Zdeněk Svěrák.

Zásahy cenzúry a zaujímavosti z natáčania

Vrchní dramaturg na Barrandově a aktivní agent KGB Ludvík Toman chtěl film stopnout, protože na hřbitově bylo příliš mnoho křížů a protože bude divákovi vadit amatérské hraní Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Herec Miroslav Štibich si zde zahrál předsedu družstva, stejně jako v dalším filmu scenáristů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka - Vesničko má středisková (1985). I po letech si Zdeněk Svěrák vzpomíná, že pověstné padání lehátka řídil režisér Jiří Menzel provázkem a škodolibě si natáčení této scény užíval.

Autorské práva vs. ľudová tvorivosť

Prípad použitia hlášky "metelesku blesku" otvára otázku hranice medzi autorskými právami a ľudovou tvorivosťou. Kedy sa stáva hláška alebo výraz natoľko súčasťou kultúry, že jeho použitie už nevyžaduje súhlas autora? Je možné, že argumentácia autora textu piesne, že ide o ľudovú slovnú hračku, mala určitú opodstatnenosť. Na druhej strane, autor má právo na ochranu svojho diela a na kontrolu nad jeho použitím.

Dôsledky pre politickú komunikáciu

Použitie kultúrnych odkazov v politickej komunikácii je bežné, ale tento prípad ukazuje, že je potrebné postupovať opatrne a rešpektovať autorské práva. Politické strany by mali byť obzvlášť citlivé na používanie diel, ktoré sú chránené autorským právom, a mali by si zabezpečiť potrebné povolenia.

Prečítajte si tiež: Vzory regresného nároku spoludlžníkov

tags: #metelesku #blesku #žaloba #dôvody